Do skupiny mladých dospělých na odchodu z dětských domovů spadá až 5 859 dětí v rozmezí 18–26 let.
Možná máte rodiče, kteří se o vás nestarají, proto vás sociální pracovnice od rodičů odebrala. Nebo jste rodiče nikdy nepoznali a váš nejbližší člověk je teta z „děcáku“. Jste už ale dospělí a víte, že vás čeká velký krok do neznáma.
Bojíte se, že nezvládnete úspěšný přechod do světa za branami dětského domova. Kdybyste tak vedle sebe měli někoho, kdo by vás správně nasměroval nebo jen utěšil, že to zvládnete.
Mít práci, která mě uživí, nebo jít za svými sny, které se ale momentálně zdají tak daleko? Musíte přece myslet hlavně na to, abyste zvládli být finančně samostatní a mohli si dovolit hezké bydlení.
Svět tam venku vás děsí, ale láká zároveň. Jak to všechno sami zvládnete? Tak rádi byste měli vedle sebe někoho, komu se můžete svěřit a sdílet s ním radosti, ale i strasti, které vás trápí.
Už během střední školy si aktivně hledejte stáže, brigády nebo nejrůznější praxe. Načerpáte důležité zkušenosti s pracovním prostředím ještě během života v dětském domově.
Osvojíte si pracovní návyky, získáte pracovní kontakty a také si vyzkoušíte, jak se chovat a mluvit během pohovoru – s každým pohovorem nabudete potřebnou sebedůvěru. Zaměstnavatelé ocení vaši snahu a píli na základě toho, že ve vašem životopise uvidí, že jste už během studia získávali praxi v oboru.
Věnujte se studiu. Vzdělaní lidé mají větší šanci na dobrý život. Vzdělávejte se i mimo školu, myslete na finanční gramotnost a naučte se dobře hospodařit s penězi. Nespěchejte příliš z dětského domova, nejprve si ujasněte, co chcete po odchodu dělat. Stanovte si jasný plán, díky kterému zůstanete motivovaní, ikdyž se vám zrovna nebude dařit.
Popřemýšlejte o tom, zda nemáte ve svém okolí dospělého jedince, který by s vámi mohl sdílet své životní zkušenosti. Může to být třeba někdo ze starších dětí z dětského domova, kterým se postavení na vlastní nohy povedlo. Najděte si mentora, který vám poradí se složitější životní situací. Mějte vedle sebe někoho, kdo vám předá cennou radu a ukáže vám, kudy je ten správný směr.
Abyste se vyhli špatnému prostředí nebo lidem, kteří to s vámi nemyslí dobře, stanovte si dosažitelné střednědobé cíle. Ideálně si je vytvořte společně s mentorem nebo s pracovníkem dětského domova, kterému důvěřujete. Napište si je na papír a mějte je stále na očích. Získáte tak důležitou životní vizi, která vám bude v ukazovat směr a vy se ve svém životě neztratíte.
Je naprosto přirozené, že budete chybovat. Stává se to úplně každému. Myslete na to, že chybami se člověk učí. Poučte se z nich a běžte dál. Nenechte se odradit prvním menším problémem, který vás v životě po domově potká. Najděte si práci, která je stabilní a férová. Osvojte si pracovní návyky od starších kolegů a budujte si kariéru. Nerezignujte na první práci hned po prvním nezdaru. Vytrvejte ve svém úsilí.
Mladí dospělí, kteří opouštějí dětský domov, dostávají sociální dávku v podobě odchodného, která činí 15–25 tisíc Kč. Náklady ze strany veřejných financí dosahují ročně až 131 tisíc Kč na jedince. Jde o nepřímé náklady – jedinec neúspěšným přechodem neodvádí finance do rozpočtu. A ještě generuje náklady v podobě sociálních dávek, které může pobírat (podívejte se blíže na skupinu Stínová ekonomika).
Ročně tak podle expertních odhadů může jít až o 228 neúspěšných přechodů do reálného života. Což pak může představovat roční náklady pro veřejné finance v hodnotě až 30 milionů Kč.
Mladí dospělí potřebují získat cenné pracovní zkušenosti už během studia. Nabídněte jim pomocnou ruku ve formě placené stáže nebo praxe.
Určete si jasná pravidla při nabídce zaměstnání. Dejte však šanci i kandidátovi z dětského domova a nedávejte na předsudky o jejich dovednostech.
Podporujte finančně i materiálně projekty, které pomáhají dětem z dětských domovů se postavit na vlastní nohy. Ať už pomůžete se zařízením startovacího bytu, nebo jim poskytnete rekvalifikační kurz, nebo vzdělání v oblasti finanční gramotnosti.
Podílejte se na dlouhodobé a stabilní vazbě s konkrétními lidmi, kteří mladým dospělým pomáhají – jde o mentory, kteří jim pomáhají během začleňování se do společnosti po odchodu z dětského domova.
Kurátoři a pracovníci OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) nemají v současné době čas, aby se mohli dostatečně věnovat jednotlivým dětem v dětském domově tak, jak by si zasloužily. Stát by měl dohlédnout na to, aby zjednodušil vzájemnou komunikaci – s důrazem na větší využívání online schůzek a konzultací, které šetří čas a peníze, ale zároveň stále pomáhají.
Stát by měl také zohlednit důkladnou datovou analýzu a odborné poznatky pracovníků v terénu, kteří chápou efektivitu systému a odhalují slabá místa. Tito pracovníci vidí do jednotlivých příběhů mladých, kteří odcházejí z dětských domovů a znají tak opravdovou realitu jejich životů.
Mladí dospělí mají po odchodu z dětského domova problém nejenom se začleněním do společnosti, ale především s bydlením. Stát by proto měl nastavit zákon o sociálním bydlení a měl by také aktivně spolupracovat nejenom s obcemi, ale i s organizacemi, které s tímto problémem aktivně bojují.
Stát by měl vždy klást na první místo zájem dítěte a neměl by se vždy spoléhat na možnost sanace (opravitelnosti) každé rodiny. Z praxe je zřejmé, že to není vždy úplně možné. OSPOD by pak měl včas rozhodnout ve prospěch dítěte a měl by mu také najít stabilní a vhodné prostředí. Stát by měl také zjednodušit cestu k adopci dítěte a měl by podporovat dlouhodobé pěstouny.
