Třetinu všech nezaměstnaných tvoří podle Úřadu práce lidé starší 50 let, navzdory značnému množství pracovních zkušeností. Z analýzy Neviditelní, společného projektu CETA, Spotřebitelského fóra a Provident Financial vyplývá, že až 77 400 z nich má problém sehnat zaměstnání, přestože o něj stojí. I když jim do důchodu může chybět i více než 10 let, zažívají kvůli svému věku odmítnutí u pohovorů. Tento problém se týká nejen státní, ale především soukromé sféry a předsudků personalistů, kteří starší uchazeče často podceňují. Nízká atraktivita na trhu práce se u neúspěšných žadatelů projevuje nejen pocitem selhání a nízké sebedůvěry. V krajních případech pozorujeme desocializaci či radikalizaci společenských názorů. Jeden nedobrovolně nezaměstnaný navíc stojí stát v průměru 432 tisíc korun ročně.
Zažité předsudky o nižší produktivitě a neochotě učit se novým věcem často vedou k odmítnutí schopných a zkušených žadatelů o práci, kterým je nad 50 let. Podle analýzy projektu Neviditelní se problémy se ztrátou zaměstnání v této věkové skupině týkají až 77 400 lidí. Častým důvodem ztráty zaměstnání je krach, ukončení výroby nebo přesun provozu firmy do jiného regionu. V takových případech přijdou o práci stovky či desítky lidí, z nichž mnozí najdou nové uplatnění obratem. Zejména starší zaměstnanci, se specifickou kvalifikací, kteří žijí v menších městech, ale mívají problém uplatnit se jinde. „Na čísla nezaměstnanosti v celé ČR nemá krach továrny či přesun výroby vliv, ale v regionu, kde se jedná o významného zaměstnavatele, způsobí mikroregionální ekonomické problémy. V souvislosti s nízkou ochotou stěhování za prací může odchod důležitého zaměstnavatele způsobit dlouhodobou nezaměstnanost v daném regionu. Proto je velmi důležité nechlácholit se pozitivními statistikami a snažit se podobným problémům předcházet. Jde zejména o brzké zachycení informací o končícím provozu, jednání se zaměstnanci, nabídku práce, rekvalifikace či stěhování za prací včas,“ vysvětluje Aleš Rod z Centra ekonomických analýz, CETA.
Nezaměstnanost ve vyšším věku s sebou přináší kromě ušlého zisku i ztrátu dovedností. Spolu s náklady na hledání nové práce vyjde člověka jeho nezaměstnanost v průměru na 210,9 tis. korun ročně. Ani náklady ze strany státu nejsou nízké. Na jednoho nedobrovolně nezaměstnaného v dané skupině dosahují skoro půl milionu korun ročně. „Úřad práce ČR nabízí této skupině uchazečů o zaměstnání celou škálu možností, ať už jde o rekvalifikace, poradenství nebo třeba příspěvek na zahájení podnikání. Podporuje i zaměstnavatele, kteří takového člověka přijmou. Mimo jiné formou příspěvku na zřízení společensky účelných pracovních míst. Nyní navíc běží v celé republice několik regionálních projektů zaměřených na tuto skupinu. Díky nim můžeme řešit situaci komplexně a udržet uchazeče co nejvíce aktivní,“ dodává generální ředitel Úřadu práce Viktor Najmon.
Ztráta zaměstnání a neúspěch při hledání nové práce s sebou přináší pocity strachu, nejistoty, frustrace, nízké sebedůvěry a selhání. „Vyrovnat se se ztrátou práce je vždy těžké. Je to náročný proces, který útočí na naše sebehodnocení, pocit štěstí i na naši identitu. Ztráta práce je jeden z největších životních stresorů. Spojí-li se s opakovaným neúspěchem při hledání nového místa, dostane se člověk do psychicky velmi náročné situace,“ popisuje situaci psycholožka Kateřina Brikciová.
Stres spojený s hledáním nového zaměstnání snižuje podle odborníků ochotu stěhovat se do neznáma. „Pro Čechy je typická nízká ochota cestovat nebo se stěhovat za prací. Souvisí to se silnými vazbami na domov, okolí a společenské vztahy v místě bydliště. Roli hraje i vlastní bydlení, které se lidem neopouští tak snadno, jako například nájemní byt. Tato ochota slábne ještě s narůstajícím věkem, kdy právě skupina 50+ zažívá významné problémy spojené s nedobrovolnou nezaměstnaností a té ať již ekonomické nebo psychologické,” popisuje další z faktorů Rod.
Počet evidovaných ve věku 50 plus na Úřadu práce stoupá, ke konci srpna tohoto roku jich ÚP ČR registroval celkem 97 747. Problematika nezaměstnanosti ve vyšším věku je dlouhodobý problém, který trápí jak nezaměstnané, tak státní finance. Státní sektor by mohl zaměstnavatele, kteří dají příležitost této skupině, podpořit snížením odvodů za zaměstnance staršího věku. Tato praxe funguje velmi dobře např. v Německu a přináší pozitivní ekonomické výsledky, protože stát vyjde levněji, ve srovnání s pobíráním dávek v nezaměstnanosti.
„Zdravá společnost vyžaduje vzájemné porozumění napříč generacemi. Diskriminace na základě věku je stejně špatná, jako jiné formy diskriminace.” upozorňuje Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra. “Různorodý pracovní kolektiv má většinou širší možnosti, jak řešit pracovní úkoly. Firmám tak může věkově pestrý pracovní kolektiv přinést i lepší hospodářské výsledky,“ dodává. Ze strany firem by mělo docházet ke snahám o větší flexibilitu pracovních úvazků, poskytování pružné pracovní doby a investování do zkušeností starších spolupracovníků. Pracovníci staršího věku jsou v řadě zemí cenným lidským kapitálem, který působí na pracovišti jako stabilizační prvek. „Náboráři by měli vyšší věk vidět jako přednost a přemýšlet o tom, že loajální pracovníci s profesními a životními zkušenostmi mohou firmě nabídnout více, než jen to, co je jejich základní pracovní náplní. Diverzita na pracovišti je vždy přínosem,“ vysvětluje Anna Machová, HR expertka Providentu. Více doporučení pro jednotlivce, firmy i stát najdete na webu projektu Neviditelných: www.neviditelni.org.