Více než 1 milion Čechů propadává systémem veřejné pomoci a českou ekonomikou. Požádat o pomoc rodinu, na úřadě, v práci, v bance nebo v neziskovce? To neumí nebo se zkrátka stydí! Dokud ale svou situaci zvládají, nemluví se o nich, nikdo jejich problémy neřeší, jsou NEVIDITELNÍ.
Tolik Neviditelných denně balancuje na hranici chudoby. Senioři, mladí rodiče, neformálně pečující, nízkopříjmové rodiny i další skupiny, které postupně představujeme, ještě nežijí na dně společnosti, ale mohou se tam snadno propadnout.
O tolik má Neviditelný nižší čisté roční příjmy než průměrný Čech. Počítáme s nižším uplatněním na trhu práce, nižšími platy, nevyčerpanou sociální pomocí, ale také s vyššími náklady na zajištění základních potřeb (produkty a služby), nižší kvalitou života či nejistotou a stresem.
Takový je roční účet veřejných financí za 12 % Neviditelných v populaci. Snížení podílu Neviditelných přináší nejen nižší nároky na rozpočtové výdaje, ale zároveň vyšší daňové příjmy, snížení příjmové nerovnosti a lepší životní podmínky pro Neviditelné i další generaci, která v Neviditelných domácnostech vyrůstá (či vyrůstat bude).
mladá dospělá na odchodu z dětského domova
„Na odchod z děcáku se těším a zároveň se ho děsím. Bojím se, že udělám chybu a zkazím si tím celý život.“
Nemají blízkého člověka, se kterým by mohli prožívat radosti i strasti běžného života. I sebelepší náhradní teta prostě nenahradí vlastní rodinu. Teď je čeká velký krok do neznáma, který je ale velmi děsí, protože si nejsou jisti, zda jej zvládnou. Přechod z dětského domova na vlastní nohy. Překročí stín svých rodičů?
sociální pracovnice
„Jsem silná? Jsem odolná? Snažím se. Musím být. Kvůli své rodině i kvůli svým klientům. Jenže poslední dobou mám pocit, že už nemůžu.“
Jsou vzdělaní zkušení, denně řeší krize druhých, a přitom často dokážou předejít ještě větším problémům. Sociální pracovníci jsou profesionály, kteří nabízí pomocnou ruku všem skupinám Neviditelných a přispívají k sociální stabilitě. Jejich práce si přitom všimne jen málokdo a o odpovídajícím ocenění (i o tom finančním) si mohou spíš jen nechat zdát. Zkusme to společně změnit!
nízkopříjmová domácnost
„Žiji s manželem a 2 dětmi. Oba jsme kvůli covidu museli změnit práci. Manžel chodí ještě po večerech na brigády. Mám strach o jeho zdraví. Pořád jen počítáme a počítáme, abychom do výplaty vyšli.“
Chodí do práce, ale i tak žijí od výplaty k výplatě. A většinou si stejně musí půjčovat peníze od známých. Stydí se za to a mají pocit, že selhali. Je jich mezi námi 1 153 000, přesto jsou Neviditelní.
neformálně pečující
„Pracuji na poloviční úvazek, protože se starám o svou starou maminku. Teď řeším, jak to utáhnout finančně. Nechci ji nikam dávat, je to moje máma, chci se o ni postarat. Jen bych si potřebovala někdy oddechnout.“
Za péči o vašeho staršího nebo těžce nemocného příbuzného vám nikdo žádnou mzdu nedá. Každý den chodíte do práce. Pak vás čeká ještě další směna v podobě péče o vašeho příbuzného, který se už o sebe nedokáže postarat. Je to pro vás finančně i psychicky velmi náročné, ale nechcete si stěžovat.
osamocený senior
“Žiji sám, žena mi odešla před 5 lety. S penězi vystačím jen taktak. Kdyby se mi rozbila televize, nevím, co bych dělal. Kromě ní už na mě nikdo doma nepromluví.“
Všichni jednou zestárneme a důchod čeká každého z nás. Senioři žijí mezi námi, přesto jsou Neviditelní. Nízký důchod, samota a uzavření se do sebe: To jsou problémy, se kterými se potýká 889 tisíc seniorů.
mladá rodina
„Žena kvůli dvojčatům musela nechat školu. Abych uživil rodinu, pracuju jako zahradník. Někdy vydělám víc a někdy počítáme každou korunu.“
Neplánovaně založí rodinu ještě na škole, kterou většinou ani nedokončí. Mladí rodiče jsou nezkušení, nestihli si našetřit finanční rezervu nebo vybudovat kariéru.
matka samoživitelka
„Nemůžu si ani na chvilku vydechnout. Každý měsíc se bojím, abych měla na nájem. Při snaze získat pomoc si připadám neviditelná.”
V České republice je každý dvacátý rodič na péči o své dítě sám. I přesto se samoživitelé setkávají s nepochopením a odsouzením. Stejně jako Karolína. Přitom na ní kromě výchovy dcery leží i finanční zajištění domácnosti.
zkušená a bez práce
„Když na pohovoru zjistí, kolik mi je a jak dlouho jsem doma, stanu se neviditelnou. Pořád doufám, že pěknou práci ještě najdu. Nechci to vzdát a nechat se živit manželem.“
Lidé po padesátce mají spoustu pracovních zkušeností. To jim ale při hledání nové práce nepomůže. O pracovníky před důchodem se totiž většinou firmy neperou, a to jim ještě do důchodu zbývá bohužel i 10 nebo více let.
ve stínové ekonomice
„Různě melouchařím a jakžtakž s tím vyjdu. Pracovat ve fabrice na směny nechci. Snad brzo najdu něco lepšího.“
Pracují na černo a peníze dostávají na ruku. Když onemocní, nemají nic. Lidé žijící na pomezí stínové ekonomiky odvádí státu málo, nebo vůbec nic, nedosáhnou tak na žádnou pomoc. Ne vždy si ale mohou vybírat.
chudý student
„Skloubit práci a školu je těžké. Někdy mám chuť to vzdát. A to studuji obor, u kterého pracovat zvládnu. Neumím si představit, jak to dělají třeba medici.”
Vysokoškoláka ze skupiny „chudých studentů” jen těžko potkáte s kamarády v hospodě. Volný čas tráví většinou v práci. Ondra se sám musí postarat o nájem, jídlo, školní potřeby nebo oblečení.