Stárnutí populace v Česku: Čtyři skupiny a jedna společná výzva

Senioři představují nejpočetnější skupinu Neviditelných: v roce 2024 bylo v Česku zhruba 947 tisíc osob ve věku nad 65 let, které jsou ohrožené příjmovou chudobou nebo nedisponují dostatečnými úsporami. Nejčastěji jde o osoby žijící o samotě, bez podpory rodiny a s omezenými příjmy ze starobního důchodu. Jejich ekonomické znevýhodnění je výsledkem kombinace nízkého náhradového poměru, historicky nižších mezd či nedostatečné finanční gramotnosti. Výrazně ohrožení jsou také lidé, kteří odešli do předčasného důchodu – často kvůli zdravotním důvodům nebo nemožnosti udržet se na trhu práce.

Zatímco senioři s vyšším vzděláním a příjmy mnohdy zůstávají na trhu práce déle, většina osob s nižšími příjmy a vzděláním odchází do důchodu dříve a čelí tím hlubšímu propadu životní úrovně. Významným problémem jsou i vysoké náklady na bydlení, zejména v případě seniorů žijících osamoceně v nájmu. Podíl seniorů, kteří obtížně vycházejí se svými příjmy, je výrazně vyšší než u zbytku populace (19,4 % vs. 14,3 %). V souvislosti se stárnutím populace lze navíc očekávat, že tato skupina bude dále narůstat a její zranitelnost se bude prohlubovat.

Dopady neviditelnosti:

• Ušlá příležitost pro stát činí až 223 284 Kč ročně na osobu: jde o rozdíl mezi daňovými příjmy z pracujícího seniora a nepracujícího, včetně odvodů do sociálního systému.
• Ušlá příležitost jednotlivce (rozdíl mezi starobním důchodem a příjmem pracujícího seniora) činí až 407 568 Kč ročně.
• Celkové náklady pro stát v roce 2024 dosáhly 21,8 miliardy Kč, a to především vlivem nárůstu počtu osob ve věku 65+ let.

Co by pomohlo?

• Přinést jednodušší systém pro pracující důchodce, zvýšit informovanost o dostupných kompenzacích a daňových úlevách a zautomatizovat uplatnění seniorů na trhu práce.
• Přizpůsobit systém důchodů a pobídek, aby zamezil skokovému propadu příjmů při odchodu do důchodu.
• Rozvíjet dostupné komunitní bydlení a podporovat mezigenerační aktivity, které pomáhají předcházet osamělosti.

Neformálně pečující osoby poskytují pravidelnou, dlouhodobou a často neplacenou péči o blízké – nejčastěji seniory, osoby se zdravotním znevýhodněním nebo chronicky nemocné. Typickým pečujícím je žena ve věku 36–64 let, která kvůli péči omezuje nebo zcela přerušuje svou pracovní kariéru. Péče je časově i psychicky náročná, často vede k finanční nejistotě a sociální izolaci. Domácnosti s pečujícími čelí vyššímu riziku chudoby a až třetina z nich žije v majetkové deprivaci. V roce 2024 se počet neformálně pečujících v ČR odhaduje na až 800 tisíc osob, přičemž některé odhady uvádějí až milion.

“S ohledem na stárnutí populace se čím dál tím víc lidí vedle práce a rodiny zapojuje do péče o své blízké. Díky nedostatečné systémové podpoře a pochopení zaměstnavatelů pečující často výrazně omezují svou kariéru a jsou vystaveni příjmové chudobě.”

Sarah Huikari, Opora Diakonie

 

Dopady neviditelnosti:

• Neformální péče přináší zásadní náklady nejen jednotlivci, ale i veřejným rozpočtům.
• Ušlá příležitost pro stát (v podobě nižších odvodů a daní) činí ročně 151 260 Kč až 271 680 Kč na osobu, v závislosti na typu zaměstnání (částečný úvazek vs. DPP).
• Ušlá příležitost jednotlivce (rozdíl v čistém příjmu oproti mediánové mzdě) dosahuje 183 816 Kč až 278 472 Kč ročně.
• Přesný výpočet celkových nákladů pro stát není možný kvůli absenci jednotných dat, lze je však odhadovat minimálně ve vyšších jednotkách miliard korun ročně.

Co by pomohlo?

• Upravit legislativu sociálního zabezpečení, parametry dávek a pracovní právo tak, aby lépe zohledňovaly potřeby pečujících a poskytly jim stabilní finanční podporu.
• Rozšířit odlehčovací a poradenské služby, které pečujícím umožní odpočinek i návrat do práce po skončení péče.
• Zřídit jednotné místo pomoci a informovat o možnostech podpory, vzdělávání i doprovodných službách, které by zlepšovaly kvalitu péče a umožnily kombinovat péči s prací.

V roce 2023 žilo v ČR přibližně 110,8 tisíc osob ve věku nad 50 let, které ztratily zaměstnání a dlouhodobě se jim nedaří najít nové. To představuje 2,1 % pracovní síly – o 33,4 tisíce více než v roce 2019. Často jde o lidi s dlouhou pracovní historií a zkušenostmi, kteří se dostávají do izolace kvůli předsudkům na trhu práce, rychlým technologickým změnám nebo zhoršujícímu se zdraví. Dlouhodobá nezaměstnanost u nich bývá spojená se ztrátou sebedůvěry, existenční nejistotou a výrazným zhoršením kvality života. Z kvalitativních šetření vyplývá, že lidé nad 50 let se často cítí odstrčení, nedocenění a znevýhodnění i přesto, že mají bohaté profesní zkušenosti. Setkávají se s věkovou diskriminací, nedostatečnou nabídkou pracovních míst a nedůvěrou ze strany institucí. Přestože stát částečně reaguje cílenými programy, efekt těchto opatření je zatím omezený.

„Řada lidí, kteří by mohli a chtěli pracovat, dnes končí doma bez příjmu – jen proto, že jsou seniorní a jejich věk bohužel hraje negativní roli při výběru zaměstnance ve firmách.“

Kateřina Musilová, Zlatá práce

 

Dopady neviditelnosti:

• Ztráta práce ve vyšším věku má značné ekonomické dopady jak pro stát, tak pro jednotlivce.
• Ušlá příležitost pro stát dosahuje ročně 551 492 Kč na osobu – zahrnuje nižší výběr daní a pojistného, vyšší výdaje na dávky v nezaměstnanosti, hmotnou nouzi a příspěvek na bydlení, a platby do veřejného zdravotního pojištění.
• Celkové náklady pro stát činí ročně 61,1 miliardy Kč.
• Ušlá příležitost jednotlivce (rozdíl mezi předchozím příjmem a současnými dávkami) činí až 263 237 Kč ročně.

Změna oproti roku 2019: Počet osob ve skupině Zkušený a bez práce se zvýšil o 43 % (z 77,4 tis. na 110,8 tis.). Náklady státu vzrostly o 20,1 miliardy Kč, především kvůli rostoucím výdajům na dávky a pojištění. Ušlá příležitost pro stát na osobu vzrostla o 21 703 Kč, zatímco ušlá příležitost jednotlivce poklesla o 25 686 Kč – což ale není známka zlepšení, nýbrž důsledek vysoké inflace a stagnace reálných příjmů. Reálná kupní síla této skupiny se tak zhoršila.

Co by pomohlo?

• Posílit podporu zaměstnanosti lidí 50+, aby se skutečně uplatnili na trhu práce, včetně lepšího poradenství a spolupráce Úřadu práce s firmami k překonávání bariér.
• Motivovat zaměstnavatele ke spolupráci – například snížením odvodů či daňovými úlevami při zaměstnávání starších osob.
• Podporovat flexibilní formy práce a změnu firemního přístupu, aby zkušenost, loajalita a odbornost byly považovány za výhodu, nikoli překážku.

Sociální pracovníci tvoří nepostradatelnou součást systému péče o zranitelné skupiny – pomáhají seniorům, samoživitelům, lidem v krizi, usilují o zachování rodin, podporují duševní zdraví společnosti a pracují na prevenci sociálního vyloučení. Navzdory významu své profese se však často potýkají s nízkým platovým ohodnocením, slabým společenským statusem, psychickou zátěží a vyčerpáním. Zvláště zranitelná je skupina pracovníků v sociálních službách, kteří působí v neziskových organizacích nebo ve veřejném sektoru, kde chybí stabilní financování i možnost odpovídajícího profesního růstu. V roce 2024 čítala tato skupina přibližně 26 925 osob.

Z praxe i výzkumů vyplývá, že mnozí sociální pracovníci zvažují odchod z oboru, někteří si hledají druhé zaměstnání. Náročnost práce roste, zatímco odměna i společenské uznání zaostávají. Význam této skupiny se s ohledem na stárnutí populace bude dále zvyšovat – a pokud nebude systémově posílena, hrozí reálný nedostatek personálu v základních sociálních službách.

„Denně pomáháme lidem s dluhy, s udržením bydlení nebo selhávajícím systémem pomoci. Jsme vysokoškolsky vzdělaní profesionálové, kteří drží ostatní nad vodou. Sami ale čelíme psychickému tlaku, nízkým platům i nedostatku uznání.“

Hynek Kalvoda, Asociace občanských poraden

 

Dopady neviditelnosti:

• Ačkoliv sociální pracovníci výrazně přispívají ke stabilitě společnosti, ekonomicky patří k podprůměrně odměňovaným profesím.
• Ušlá příležitost pro stát (v podobě nižších odvodů a daní) činí 30 888 Kč ročně na osobu.
• Ušlá příležitost jednotlivce (rozdíl v příjmu oproti pracovníkovi s obdobnou kvalifikací v jiném oboru) činí 37 200 Kč ročně – a i to je pouze část skutečných dopadů, protože nezohledňuje psychické přetížení, vyhoření či ztrátu osobního času.
• Celkové náklady pro stát dosáhly v roce 2024 částky 831 milionů Kč.