Neviditelnost je dědičná

O budoucnosti dítěte výrazně rozhoduje to, do jaké rodiny se narodí

„Některé děti nedědí jen životní podmínky. Dědí i menší šanci uspět. Mají méně prostoru rozvíjet svůj talent, horší přístup k příležitostem i vzdělání a také menší naději, že jejich budoucnost bude vypadat jinak než život jejich rodičů. Kruh neviditelnosti ale lze zpřetrhat.“

Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní

Co znamená, že je neviditelnost dědičná a koho se týká

Neviditelný kruh, v němž vyrůstají typicky děti samoživitelů a nízkopříjmových či mladých rodin, je tvořený kombinací faktorů, které se přenáší z generace na generaci. Vzniká postupně, když se v životě dítěte propojí horší ekonomická situace rodiny, nižší vzdělání rodičů, finanční problémy, stres, horší dostupnost pomoci nebo méně příležitostí v lokalitě, kde vyrůstá.

„Rodinné zázemí rozhoduje o startovní pozici dítěte víc než jeho talent nebo píle. Děti s neviditelným dědictvím musí na startovní čáru teprve doběhnout. Bez podpory rodiny, školy, poraden, neziskových organizací nebo státu se jim to daří mnohem hůř. Proto je důležité vytvořit funkční systém podpory a pomoci, který bude připravený na rozhodnutí rodiče ze začarovaného kruhu neviditelnosti vystoupit a umožnit svým dětem lepší budoucnost.“

Michael Fanta, hlavní analytik Centra ekonomických a tržních analýz

Koho se téma týká

Samoživitelé

Zjistit více

Nízkopříjmové rodiny

Zjistit více

Mladé rodiny

Zjistit více

Co ukazují data

Data studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) ukazují, že neviditelnost se nepřenáší náhodou. Výrazně ji ovlivňuje vzdělání rodičů, ekonomická situace rodiny, škola a podpora vzdělávání, kterou je schopna poskytnout, a konečně i region a dostupnost příležitostí, které nabízí. Všechny faktory často fungují ve vzájemných kombinacích a jejich dopad se může násobit.

70,4 procentního bodu

Tak velká je propast v míře ohrožení chudobou mezi dětmi vzdělaných a méně vzdělaných rodičů v ČR. Zatímco děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů jsou chudobou ohroženy jen výjimečně, u dětí rodičů bez maturity se riziko dramaticky zvyšuje.

106 Kč na osobu a den

Tolik zůstává modelové nízkopříjmové samoživitelce s dítětem po zaplacení základních potřeb na osobu. Z této částky musí pokrýt oblečení, dopravu, zdraví, vzdělání dítěte i jakékoli úspory.

300 000 dětí

Tolik dětí v ČR vyrůstá v domácnostech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, u nichž socioekonomické znevýhodnění vytváří bariéry pro vzdělání i budoucí uplatnění na trhu práce. Jde tedy o skupinu, která může ovlivnit podobu celé společnosti.

374,1 mil. Kč

Do dospělosti každý rok vstupuje 5 855 neviditelných dětí. Celkové roční náklady za tuto skupinu jsou tvořeny ušlými odvody, zdravotním pojištěním, náklady na dávky apod. Celoživotní dopady v kumulativní ztrátě veřejných rozpočtů tvoří 8,1 mld. Kč (v současné hodnotě).

Jak se neviditelnost přenáší

Neviditelnost vzniká v rodinách, kde se spojuje finanční nejistota s omezenými možnosti rodiny, slabší podporou vzdělávání, s dluhy, se stresem plynoucím např. z finanční tísně. Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, je často velmi podobné tomu, kde vyrůstali také jeho rodiče. Mezigenerační přenos podmínek, které dítě na jeho startu znevýhodňují, je dědictvím, jehož přerušení znamená vyřešení mnoha situací, ve kterých děti ztrácejí stejné příležitosti jako jejich vrstevníci.

Děti se hůře dostávají na kvalitní školy, protože rodina je ve vzdělávání nedokáže podpořit a nemá peníze na doučování a kroužky.

Talent dítěte často nestačí, pokud rodina nemá peníze na jeho rozvoj.

Část mladých lidí ukončuje vzdělání dřív, aby co nejrychleji začali vydělávat, pomohli rodině nebo se pokusili o vlastní finanční samostatnost.

Když rodina dlouhodobě řeší tíživou ekonomickou situaci, přenáší se napětí a stres také na děti.

Menší města a vyloučené lokality často nabízejí méně možností pro vzdělávání, rozvoj i budoucí uplatnění.

Děti nemívají tak silné sociální vazby s vrstevníky: z finančních důvodů nemají oslavy narozenin, přespávačky, nejezdí na lyžáky ani školní výlety.

Děti neznají zvuk moře, jiné národy a kultury, protože na dovolené mimo ČR nikdy nebyly.

V dospělosti mají nižší příjmy než jejich spolužáci, protože nemohly dostudovat, nebo dosáhly nižšího vzdělání.

Část mladých dospělých vstupuje do života s břemenem dluhů, které nevytvořily.

Příběhy, které ukazují realitu

Příběh Petry z Ostravska

První vlastní kolo jsem měla až v 17 letech, a ještě bylo poděděné.

Na skutečnou dovolenou jsme jeli jen jednou – bylo mi 14 let a zaplatil ji zaměstnavatel mých rodičů.

Ve škole jsem si vymýšlela, „lhala jako baron Prášil“, protože jsem se styděla za naši situaci. Předstírala jsem, že máme to, co ostatní.

Chtěla jsem studovat dál, ale rodiče mi to neumožnili. Trvali na tom, abych školu dokončila co nejrychleji. Ten „rok navíc“ nepřipadal v úvahu. Dodnes to vnímám jako velké zranění a nenaplněnou prioritu.

Příběh Báry z Ostravska

Na střední škole jsem měla možnost pokračovat a udělat si maturitu, ale rozhodla jsem se studium ukončit výučním listem, abych mohla co nejdříve nastoupit do práce a finančně pomoct.

Nechodila jsem na žádné kroužky, nejezdila na tábory a nikdy s mámou nebyla na dovolené.

Když jsem chtěla jet na lyžařský kurz, máma si na to musela půjčit a dluh pak dlouho splácela.

Dnes jsem sama maminkou samoživitelkou s jedním dítětem v předškolním věku. Znovu narážím na podobnou situaci: jak skloubit práci a péči o dítě.

Často musím dát přednost práci, abych zajistila základní potřeby, i za cenu toho, že nemám čas na společný čas s dítětem.

Je pro mě velmi psychicky náročné sledovat, že se situace začíná opakovat, stejně jako v mém dětství.

Jak kruh neviditelnosti přerušit

Neviditelnost není osud. Kruh, ve kterém vyrůstají další generace dětí, lze přerušit. Klíčové jsou dva faktory, které musí fungovat současně tak, aby dokázaly být efektivní a přenos neviditelnosti zastavily:
Vytvoření funkčního systému, který bude připravený rodinám pomoci a podpoří je.
Odvaha a rozhodnost rodiče kruh neviditelnosti zpřetrhat a požádat o pomoc.

Co může udělat veřejný sektor?

a to zejména pro děti do tří let. Účast na předškolním vzdělávání patří k nejsilnějším faktorům snižování vzdělávacích nerovností. Součástí řešení musí být i odstranění administrativních bariér (např. požadavku trvalého bydliště), které dnes systémově vyřazují právě nejzranitelnější rodiny.

prostřednictvím podpory mentoringu, volnočasových aktivit a kariérního poradenství pro žáky ze znevýhodněných rodin. Podle odhadů může ČR realisticky snížit vzdělávací neúspěšnost o třetinu, pokud se slabší regiony přiblíží nejlepším srovnatelným regionům.

resp. rozšířit dostupnost dluhového poradenství, posílit nástroje oddlužení a zajistit prevenci bytové nouze.

pro rodiny s dětmi. Přestože na příspěvek na bydlení má nárok až 80 % nejchudších rodin, čerpá ho pouze 20 % z nich.

– prostřednictvím nastavení spádovosti, práce s rodiči a metodické podpory zřizovatelů škol.

Co může udělat soukromý sektor?

– doučování, mentoring, mimoškolní aktivity a stipendia pro talentované děti ze znevýhodněného prostředí.

v rodinách s dětmi – předlužení rodičů je jedním z nejsilnějších prediktorů vzdělávací neúspěšnosti jejich dětí.

– kteří nemají přirozené kontakty a sítě, jež jim pomohou vstoupit na trh práce.

– zejména aktivity zaměřené na vzdělávání dětí a stabilizaci rodinného prostředí.

a zvyšovat vzdělávací aspirace v znevýhodněných komunitách. Výzkumy ukazují, že nízké aspirace jsou jednou z klíčových bariér vzdělávací mobility.

Co může udělat rodič?

– které poskytují bezplatné doučování, mentoring nebo materiální podporu. Tyto služby jsou dostupné i rodinám, které by o nich jinak nevěděly.

(mateřské školy, dětské skupiny a předškolní kluby) pro děti od co nejranějšího věku. Včasný vstup do předškolního vzdělávání patří k nejsilnějším nástrojům, jak vyrovnat nevýhody plynoucí z rodinného zázemí.

stabilizace rodinné finanční situace je klíčovým předpokladem vzdělávací úspěšnosti dětí – chronický dluhový stres přímo oslabuje schopnost rodiny podporovat dítě ve škole.

výchovného poradce, školního psychologa nebo asistenta pedagoga. Včasné řešení vzdělávacích obtíží je výrazně účinnější než pozdní intervence.