Zdražování energií, potravin a ostatních nákladů na živobytí zahání stále větší množství lidí do tíživé životní situace. Ty mnohdy provází nejen nedostatek financí, ale i vyhrocené vztahy v rodině, v zaměstnání nebo duševní potíže. Jedinými, kdo podávají v takových chvílích pomocnou ruku, jsou často sociální pracovníci – odborníci, jejichž pomoc minimálně jednou za život využila třetina Čechů. Oni sami se přitom potýkají s nedostatkem financí i nezájmem ze strany veřejnosti. 22 415 sociálních pracovníků podle analýzy projektu Neviditelní i navzdory své vysoké odbornosti, vzdělanosti a zkušenostem musí vyjít s podprůměrnou mzdou. Kromě nepříznivé ekonomické situace se potýkají s nedostatečným společenským statusem a často i psychickou deprivací spojenou se stresovým zaměstnáním. Celkové roční náklady státu na tuto skupinu Neviditelných analýza odhaduje na 1,35 mld. Kč.
Vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání, zkušenost napříč obory, sebereflexe i odolnost. To je jen zlomek nároků, kladených na sociální pracovníky. Ti působí nejen v oblasti prevence zhoršování psychického zdraví či odebírání dětí z rodin, ale poskytují také praktickou pomoc ohroženým skupinám. Zároveň musí často zvládnout i roli tzv. case managera, koordinátora činnosti všech složek pomoci. Podfinancování neziskového sektoru v sociální oblasti či nízká třída v tabulkovém platu přitom staví sociální pracovníky v nezisku a státním sektoru mezi povolání s průměrnými až podprůměrnými mzdami.
Až třetina ze 75 000 těchto sociálních pracovníků se tak ocitá v tíživé finanční situaci podobné té u nízkopříjmových domácností. „Tento dopad se významně prohloubil v posledním roce a jasně viditelný je zejména ve velkých městech, kde jsou vysoké náklady například na bydlení. Nejen hypotéka, ale i nájemní bydlení je pro tyto pracovníky ve městech prakticky nedostupné,“ uvádí Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz a dokresluje praktickým srovnáním se zahraničím. „Načrtneme-li si téměř snový případ, kdy by český sociální pracovník uvažoval o vlastním bytu v hlavním městě, na koupi jednoho m² padnou více než dva jeho měsíční platy.“ Nejen Českou republiku, ale celou Evropu přitom trápí zoufalý nedostatek lidí v sociálních službách. 85 % organizací a poskytovatelů sociálních služeb napříč 22 evropskými zeměmi, kteří se zapojili do evropského průzkumu, hlásí nedostatek zaměstnanců. 30 % z nich pak uvedlo více než 10% neobsazenost pracovních míst.
Pořízení vlastního bydlení je přitom jenom špičkou ledovce. Sociální pracovníci totiž musí často odepírat sobě i své rodině věci, které by si se svým vzděláním, avšak v jiném oboru, mohli dovolit mnohem snáz. „Je těžké dětem vysvětlit, že pořád pracuji, nejsem s nimi tak často, jak by chtěly ony i já, ale zároveň jim nedokážu dopřát ani ty hmotné a pro ně tak zásadní věci. Třeba, když si dcera vybere tábor, na který chce jet s kamarádkou, ten ale letos razantně podražil. Nebo když jí na výtvarku vysílám s potřebami, které jsem sehnala použité z bazaru,“ dělí se o svou zkušenost sociální pracovniceEliška.
Analýza projektu Neviditelní ukázala, že náklady, které sociální pracovník nese v důsledku ušlé příležitosti, činí až
69 000 Kč ročně. Sociální pracovník tedy měsíčně přijde o 5 700 Kč jen proto, že si s vyšším odborným či vysokoškolským vzděláním vybral profesi, která je prospěšná nejen jednotlivcům, ale i celé společnosti. Roční náklady státu na tuto „neviditelnou“ skupinu na základě rozdílů v odvodech za sociální a zdravotní pojištění a rozdílu v odvedené dani z příjmu pak analytici odhadují na 1,35 mld. Kč. Sociální pracovníci si ale kromě ekonomické zátěže ve spojení se svým zaměstnáním často odnáší také jistou formu psychické deprivace. Mezi časté pocity, které sociální pracovníci mohou mít, patří vysoká únava a z toho plynoucí stresová zátěž, která se může přenášet i na blízké rodinné příslušníky. Řada sociálních pracovníků je navíc nucena obstarat si další příjem, což dále prohlubuje jejich psychickou deprivaci i úbytek fyzických sil.
O tom, jak významnou roli ve stabilizaci společnosti, obzvláště pak v ekonomicky náročných časech, hrají sociální pracovníci, vypovídá i průzkum společnosti Provident pro projekt Neviditelní. Ten ukázal, že pomocnou ruku sociálního pracovníka minimálně jednou za život využila třetina Čechů. „Jeden z problémů, který se táhne jako červená nit přes všechny skupiny Neviditelných, je fakt, že se často bojí nebo stydí o pomoc si říct nebo jednoduše neví, na koho se obrátit. I to může být důvodem, proč více než polovina populace služby sociálních pracovníků zatím nevyužila. Nutně to ale nemusí znamenat, že by jejich pomoc nepotřebovala či neuvítala. A právě to se snažíme skrze tento projekt změnit, dostat potřebnou pomoc právě těm, kteří ji potřebují,“ uvádí Kateřina Jarošová, projektová manažerka projektu Neviditelní
a tisková mluvčí společnosti Provident Financial.
K Neviditelným patří ale i sami sociální pracovníci, kteří ve většině případů řeší se svými klienty krizi či pomáhají s vyřízením dávek (až 77 % případů). „Počet lidí, kteří potřebují nějakou finanční podporu od státu, v posledním roce razantně roste. Lidé přitom často netuší, jak si o konkrétní dávku požádat, jak vyplnit formuláře a které dokumenty doložit. Nevědí ani, zda na danou dávku vůbec mají nárok. Pro mnoho z nich jsme potom jedinou záchranou, jak potřebnou pomoc od státu získat. Poptávka po poradenských službách právě v souvislosti s dávkami meziročně vzrostla až o 97 %,“ uvádí Hynek Kalvoda, předseda spolku Asociace občanských poraden. Role sociálních pracovníků, kteří např. nahrazují práci vytížených úředníků na Úřadech práce, je tak v podstatě nezastupitelná, což dokazuje i Tereza Ševčíková, vedoucí Občanské poradny Pod křídly ve Valašském Meziříčí. „My jsme v podstatě napůl právníci. Lidé se na nás obrací, když řeší problém s bydlením, hrozí jim vystěhování z bytu, tíží je konflikty v rodině a podobně. Nároky jsou opravdu vysoké, musíme mít zkušenosti a znalosti téměř ve všech oborech.“
| Daňové zvýhodnění | Daňovým zvýhodněním „navýšit plat“ a tím řešit problém nedostatečného počtu pracovníků s odpovídajícím vzděláním ve veřejné i soukromé sféře. Obecně, vyšší nabízené platy se také mohou projevit i ve vyšší kvalitě uchazečů, nižším procentu odborníků odcházejících z vystudovaného oboru, a v důsledku i ve vyšší kvalitě poskytovaných služeb. |
| Zavedení regionálních příplatků | Zmíněný nedostatek sociálních pracovníků se pak obzvlášť projevuje v regionech s horší sociální situací, jako je například Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, odkud pochází velká část nevyřízených žádostí o pomoc potřebným. Dalším krokem by tedy mohlo být zavedení regionálních příplatků pro sociální pracovníky v závislosti na poptávce o sociální služby. Díky tomu by sociální pracovníci mohli mít zvýšenou motivaci pracovat ve vyloučených regionech, a jejich plat by také reflektoval vyšší náročnost práce v těchto oblastech. Nicméně, obecně se může vyskytovat neochota sociálních pracovníků za prací kamkoliv odcházet. Řešením tedy může být podpora vzniku příslušných odborných škol (VOŠ a VŠ), které by mohly zajistit vzdělávání nových sociálních pracovníků a s tím spojené jejich setrvání v dané lokalitě. |
| Bydlení pro sociální pracovníky | Vést municipality k tomu, aby vytvářely kapacity bytových fondů pro bydlení sociálních pracovníků, například tím, že v případě budování nových bytů budou mít developeři povinnost část nových bytů poskytnout v režimu regulovaného nájemného pro vybrané profese (a tedy i pro sociální pracovníky) – Berlínský model. |
| Zlepšení obrazu sociálních pracovníků | Důležitou roli hraje i komunikace sociálních pracovníků směrem k veřejnosti a budování důvěry a pozitivního mediálního obrazu jejich profese. Kampaň za zlepšení veřejného obrazu sociálních pracovníků pak může mít kladný dopad nejen na situaci ostatních skupin Neviditelných, kteří získají lepší povědomí o dostupných službách, ale také přispět k reformě nejen platových podmínek sociálních pracovníků, ale i k většímu porozumění jejich oboru. |
