„Některé děti nedědí jen životní podmínky. Dědí i menší šanci uspět. Mají méně prostoru rozvíjet svůj talent, horší přístup k příležitostem i vzdělání a také menší naději, že jejich budoucnost bude vypadat jinak než život jejich rodičů. Kruh neviditelnosti ale lze zpřetrhat.“

Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní

„Rodinné zázemí rozhoduje o startovní pozici dítěte víc než jeho talent nebo píle. Děti s neviditelným dědictvím musí na startovní čáru teprve doběhnout. Bez podpory rodiny, školy, poraden, neziskových organizací nebo státu se jim to daří mnohem hůř. Proto je důležité vytvořit funkční systém podpory a pomoci, který bude připravený na rozhodnutí rodiče ze začarovaného kruhu neviditelnosti vystoupit a umožnit svým dětem lepší budoucnost.“
Michael Fanta, hlavní analytik Centra ekonomických a tržních analýz
První vlastní kolo jsem měla až v 17 letech, a ještě bylo poděděné.
Na skutečnou dovolenou jsme jeli jen jednou – bylo mi 14 let a zaplatil ji zaměstnavatel mých rodičů.
Ve škole jsem si vymýšlela, „lhala jako baron Prášil“, protože jsem se styděla za naši situaci. Předstírala jsem, že máme to, co ostatní.
Chtěla jsem studovat dál, ale rodiče mi to neumožnili. Trvali na tom, abych školu dokončila co nejrychleji. Ten „rok navíc“ nepřipadal v úvahu. Dodnes to vnímám jako velké zranění a nenaplněnou prioritu.
Na střední škole jsem měla možnost pokračovat a udělat si maturitu, ale rozhodla jsem se studium ukončit výučním listem, abych mohla co nejdříve nastoupit do práce a finančně pomoct.
Nechodila jsem na žádné kroužky, nejezdila na tábory a nikdy s mámou nebyla na dovolené.
Když jsem chtěla jet na lyžařský kurz, máma si na to musela půjčit a dluh pak dlouho splácela.
Dnes jsem sama maminkou samoživitelkou s jedním dítětem v předškolním věku. Znovu narážím na podobnou situaci: jak skloubit práci a péči o dítě.
Často musím dát přednost práci, abych zajistila základní potřeby, i za cenu toho, že nemám čas na společný čas s dítětem.
Je pro mě velmi psychicky náročné sledovat, že se situace začíná opakovat, stejně jako v mém dětství.
a to zejména pro děti do tří let. Účast na předškolním vzdělávání patří k nejsilnějším faktorům snižování vzdělávacích nerovností. Součástí řešení musí být i odstranění administrativních bariér (např. požadavku trvalého bydliště), které dnes systémově vyřazují právě nejzranitelnější rodiny.
prostřednictvím podpory mentoringu, volnočasových aktivit a kariérního poradenství pro žáky ze znevýhodněných rodin. Podle odhadů může ČR realisticky snížit vzdělávací neúspěšnost o třetinu, pokud se slabší regiony přiblíží nejlepším srovnatelným regionům.
resp. rozšířit dostupnost dluhového poradenství, posílit nástroje oddlužení a zajistit prevenci bytové nouze.
pro rodiny s dětmi. Přestože na příspěvek na bydlení má nárok až 80 % nejchudších rodin, čerpá ho pouze 20 % z nich.
– prostřednictvím nastavení spádovosti, práce s rodiči a metodické podpory zřizovatelů škol.
– doučování, mentoring, mimoškolní aktivity a stipendia pro talentované děti ze znevýhodněného prostředí.
v rodinách s dětmi – předlužení rodičů je jedním z nejsilnějších prediktorů vzdělávací neúspěšnosti jejich dětí.
– kteří nemají přirozené kontakty a sítě, jež jim pomohou vstoupit na trh práce.
– zejména aktivity zaměřené na vzdělávání dětí a stabilizaci rodinného prostředí.
a zvyšovat vzdělávací aspirace v znevýhodněných komunitách. Výzkumy ukazují, že nízké aspirace jsou jednou z klíčových bariér vzdělávací mobility.
– které poskytují bezplatné doučování, mentoring nebo materiální podporu. Tyto služby jsou dostupné i rodinám, které by o nich jinak nevěděly.
(mateřské školy, dětské skupiny a předškolní kluby) pro děti od co nejranějšího věku. Včasný vstup do předškolního vzdělávání patří k nejsilnějším nástrojům, jak vyrovnat nevýhody plynoucí z rodinného zázemí.
stabilizace rodinné finanční situace je klíčovým předpokladem vzdělávací úspěšnosti dětí – chronický dluhový stres přímo oslabuje schopnost rodiny podporovat dítě ve škole.
výchovného poradce, školního psychologa nebo asistenta pedagoga. Včasné řešení vzdělávacích obtíží je výrazně účinnější než pozdní intervence.